8. 5. středa
Náš výlet do Paříže se uskutečnil díky speciální nabídce letenek charterové společnosti Travel Servis a díky bezvadné francouzské agentuře Connexion Voyages (zajišťující kompletní perfektní servis nejen v Paříži) , která nám zajistila ubytování v hotelu Unesco 2*. Hotel je v úplném centru Paříže, kousíček od Vojenské školy, Ivalidovny a Eiffelovy věže. Počasí je super a tak se hned vydáváme za krásami Paříže. Naše první cesta vede k Invalidovně. Král Slunce Ludvík XIV. nechal postavit rozsáhlý objekt Invalidovny jako příbytek pro raněné válečné veterány. Dnes se zde nachází vojenské muzeum a Napoleonův hrob. Odtud míříme přes most Alexandra III. na náměstí Concorde. Most byl uveden do provozu v roce 1900 při příležitosti Světové výstavy. Za své jméno vděčí ruskému caru, který byl svého času spojencem Francie. Náměstí Concorde (Svornosti) založené Ludvíkem XV. bylo dějištěm nejedné historické události. Např. v roce 1793 zde byl popraven Ludvík XVI. Později zde byl vztyčen 27 m vysoký luxorský obelisk. Osm velkých soch po obvodu náměstí symbolizuje velká francouzská města. Jsou zde umístěny i velké sluneční hodiny, takže pokud je slunečno, hodinky nechte klidně doma. Další zastávkou je antický kostel sv. Magdaleny na stejnojmenném náměstíčku. Nechal jej postavit Napoleon k oslavě svých armád. Stavbu lemuje 52 korintských sloupů. Kolem vlakové nádraží St. Lazare jdeme k Boulevardu Haussmann - známé obchodní třídě Paříže. Nakukujeme do obchodního domu FNAC, vcelku levný obchoďák s elektronikou a knihami. Přesunujeme se do supermarketu a kupujeme výborné bagetky a limču. To je zvláštní, že ty vchody do supermarketů jsou vždycky tak nenápadné, člověk by pomalu umřel hlady. Posilněni míříme k budově opery a odtud jdeme dolů na náměstí Vendome. Náměstí vzniklo za doby panování Ludvíka XIV., jehož socha původně stála v jeho středu. Nyní zde stojí 44 m vysoký Vendomský sloup oslavující Napoleonova vítězství s jeho sochou na vrcholu. Tento sloup byl inspirován Trajánovým sloupem v Římě. Na náměstí se také nachází luxusní hotel Ritz, odkud odjížděla princezna Diana před osudnou havárií. Je docela horko a tak usedáme na lavičku v zahradě Jardin des Tuileries před Louvrem - ten si necháme na zítřek. Můžete zde vidět oblouk Carrousel (tzv. Malý vítězný oblouk) se spřežením, opět inspirován italským vzorem. Po kamenném nábřeží Tuileries, kde je spousta laviček k posezení se potom pomalu se západem sluníčka vracíme uťapkaní do hotelu.
9. 5. čtvrtek
Hned ráno vyrážíme pěšky směrem k Vítěznému oblouku. Přicházíme k němu z boční ulice Avenue Marceau, která není tak rušná (asi proto, že jde dnes svátek), a tak si ten pohled vychutnáváme. Oblouk je vysoký 50 m, téměř stejně tak široký a byl postaven na oslavu Napoleonových vítězství. Právě probíhá nějaká vzpomínková slavnost, pod obloukem vlaje majestátně státní vlajka a je zde postavené malé pódium a plno květin. Přímo k oblouku se dostanete podchodem pod silnicí, je tu čtyřproudý kruháček :o), takže běhat přes něj bych nedoporučovala, i když fotka z prostředku silnice je fakt dobrá. Na oblouku jsou 4 reliéfy, ten nejznámější patří samozřejmě Napoleonovy. Na prostranství pod obloukem je hrob neznámého vojína. Z vyhlídkové terasy můžete vidět 12 tříd - avenues, které se zde hvězdicovitě sbíhají. Naše další kroky vedou po třídě Champs Elyses (připomíná mi delší Václavák) k zahradám před Louvrem. Hlavní vstup do Louvru je vyjímečný svým tvarem, je to skleněná pyramida, která se sem dle mého názoru moc nehodí. Opět je tu děsná fronta, ale my už lístečky máme (díky) u vstupu nás však odkazují na jiný vchod z křídla Richelieu. Tam procházíme rychlou kontrolou detektoru kovu (zbraně raději necháváme doma) a už frčíme za uměním. Je užitečné si hned u vstupu vzít orientační mapku muzea s popisem jednotlivých částí (zdarma). My si toho nevšimli a ze začátku jsme trošku bloudili. Pak ale nějaká dobrá dušička mapku odložila na odpočivadle a tak se jí Dášík hned ujal, chudinka. Hned bylo vše přehlednější. Celé muzeum je rozděleno do 3 částí: Richelieu, Sully a Denon. Pokud chcete vidět alespoň to nejzajímavější, vyšetřete si na Louvre minimálně půl dne. Teda musím říct, že Louvre je opravdu bezva. Najdete tu sbírky všeho možného umění ze všech koutů světa. Samozřejmě největším lákadlem je, tedy alespoň pro mě, obraz Mony Lisy (nachází se v části Denon). Je opravdu krásná, je uložena ve speciálním neprůstřelném skleněném rámu a všude kolem plno lidí s fotoaparáty, ale ten pohled opravdu stojí zato. Samozřejmě, že nám při jejím focení hned došel film. Po vyčerpávající prohlídce Louvru, jsme se nabiti novými znalostmi vydali kolem pařížské radnice (Hotel De Ville) a po nábřeží na ostrůvek Ile de la Cité ke gotické katedrále Notre Dame (Panny Marie). Chrám je znám z mnoha literárních zpracování. Byl místem korunovace králů a královen. (Napoleon se zde korunoval sám). Před chrámem se právě pořádají koncerty a zpívají moderní písničky známých zpěváků. Chvíli posloucháme a pak už míříme s mnoha dalšími do katedrály. Usedáme na lavici a kocháme se atmosférou této stavby. Po známém Boulevardu St-Michel (hned si vzpomínám na známou písničku) dorážíme až k univerzitě Sorbona - vcelku nenápadná budova a kousek odtud k Pantheonu v Latinské čtvrti, kde je pohřben Viktor Hugo. Naše poslední dnešní kroky vedou k Lucemburské zahradě s přírodním bazénkem a k paláci Lucemburků, který nechala postavit Marie Medičejská podle toskánských vzorů. Palác je dnes sídlem senátu.
Vstupné:Vítězný oblouk 7,5 Euro, Louvre 7,5 Euro
10. 5. pátek
Počasí nám moc nepřeje - prší a prší. Asi jsme ten Louvre měli nechat na dnešek. Ale nevadí, nejsme z cukru. Dnes jsme poprvé jeli metrem. Existuje tu několik druhů výhodných síťových jízdenek na den, týden nebo víkend. My jsme zvolili tzv. "carnety", což je 10 lístků za 9,30 Euro. Dají se použít na přestup v metru nebo na jednu jízdu autobusem. (jedna jízdenka na metro stojí 1,30 Euro - nevyplatí se). Metro je tu dobře značené, stejně tak přestupy. Jízdu nám zpříjemnila mnohá vystoupení zpěváků a hudebníků tmavší pleti, kteří jsou pro svá vystoupení ve vozech metra vybaveni vlastními zesilovači i mikrofony. Naše první cesta vede k památníku Bastily (nic tu z obávané pevnosti nezbylo), kde je přímo zastávka metra a známá nová opera. Odtud se dá v pohodě pěšky dojít k centru Georges Pompidou (jméno podle prezidenta)- muzeum moderního umění. Jedná se o ojedinělý stavební výtvor. Budova připomíná spíše rozestavěnou stavbu s lešením a trubkama. Veškerá instalace je vedena zvenčí budovy. Trubky jsou odlišeny barevně. Hned vedle muzea je malá fontána. Zase se rozpršelo a tak se jdeme schovat do Forum Les Halles, což je centrum nadzemních i podzemních obchodů, butiků, fontán a hlavně největší zastávkou metra na světě! Pořád prší a hladík se už taky ozývá, a tak jako správní Američani míříme hned k nejbližšímu McDonaldu. Cpeme se hamburgry a hranolkama až máme přecpaný panděra (od té doby to nemůžu ani vidět). Naše další cesta vede na známý Montmarter a na místo, na které jsem se nejvíce těšila - mnohými zavrhovaný a mnohými obdivovaný Sacre Couer. Kostel byl vybudován koncem 19.století v románsko-byzantském stylu s četnými kupolemi. Je to fakt nádhera. Když jsem tu byla naposled, byla únorová noc, právě probíhala bohoslužba a jeptiška zpívala krásné písně. Bylo to tak strhující, že nám všem ukápla nejedna slzička. Dnes je tu taky krásně, v té velikosti stavby se i to množství turistů celkem ztratí. Je tu krásný výhled na Paříž a všude je vůně pražených oříšků. Procházíme se po náměstí Du Tertre, je tu plno malířů, kteří nabízí své obrázky a zároveň nabízí, že vás namalují nebo spíš zmalují? Pěšky pak jdeme známou ulicí De Clichy až k nám. Place Blanche, kde se nachází kabaret Moulin Rouge. Tedy tahle ulice to je teda něco, vedle sebe se tu střídají veřejné domy, sex shopy, strip bary a kdo ví co ještě...Raději honem pryč. Metrem jedeme do pařížské nové čtvrti La Défence. V 60. letech se zde začal stavět tzv. malý New York, který měl vyřešit nedostatek kancelářských prostor v samotné Paříži. Mají zde svá zastoupení snad všechny významné společnosti. Dominantou La Défense je Grande Arche (velká archa, zpřístupněná v roce 1989), která připomíná otevřenou krychli a do které by se bez problémů vešel celý chrám Notre Dame, měří totiž celých 110 m. Tato budova je pokryta bílým kararským mramorem a byla postavena v 80. letech. Je zde výtah nahoru na vyhlídku, ale rozhodujeme se, že tam nepojdeme, je mlha a poprchává, takže bychom toho asi moc neviděli. Děláme pár snímečků, jsem zvědavá jestli 400 film od Fuji něco zachytí (zachytil a je to super) a pak se procházíme po zmíněné čtvrti.
11. 5. sobota
Teda doufám, že dnes nebude pršet, deštník si samozřejmě nebereme, přece se s ním nebudeme tahat. Včera jsem se trošku nachladila, tak doufám, že to rozchodím. Dnes se chceme podívat do Versailles. Jedeme vlakem RER přímo do Versailles. Cesta trvá cca 40 minut. Na nádraží jsme trošku ztraceni, ale dav nás jistě vede k vytouženému zámku. Je to jen kousek od nádraží. Ta fronta na lístky je opravdu šílená, ještěže jsme si je sehnali předem již od zmiňované společnosti Connexion Voyages, ušetřilo nám to spoustu času. Na nádvoří na nás shlíží z podstavce osobně Ludvík XIV. (nějaká dobrá dušička mu ukradla šavli). Ludvík stavěl a přestavoval zámek, zahrady a letohrádky po celý svůj život. Použil na to větší část státních financí (se mi zdá, že se historie stále opakuje) - chudáci poddaní. Po určitou dobu zde žil celý královský dvůr čítající na dvacet tisíc osob (příživníci). Prohlídka zahrnuje přízemí zámku a první patro, můžete tu vidět kapli, přepychové komnaty, ložnice a velký sál zrcadel. Trošku mi ten celkový dojem kazí množství turistů, kteří sem přišli stejně jako my obdivovat dobu Ludvíka XIV. V některých komnatách je přímo narváno, takže nás dav doslova nese. Po prohlídce míříme do zahrad. Počasí nám moc nepřeje, přece jen jsme ten deštník měli vzít. Zahrady jsou krásné, všechno kvete, najdete zde plno fotogenických míst, soch, sousoší a fontán. Počasí už je dost nepřívětivé, přímo leje. Moc se nezdržujeme a míříme městem zpět na nádraží. Odtud vlakem zpět do Paříže. Tak s tím zdravím jsem to asi zakřikla, je mi docela bídně, no jdu si lehnout, uvidíme zítra.
Vstupné: prohlídka zámku 7,5 Euro, prohlídka zahrad 3,- Euro
12. 5. neděle
Dnes máme štěstí, usmálo se na nás sluníčko a výhled z Eiffelovky bude stát za to. Takže hned brzo ráno vyrážíme. Věž se stavěla dva roky (autorem je známý svatební inženýr Gustav Eiffel), který zpočátku sklidil dost nevybíravé kritiky za tuhle "holou věž". V době svého vzniku byla považována za velice vyjímečnou až nevkusnou stavbu. Dnes si Pařížané Paříž bez Eifelovky neumí představit. Věž byla zpřístupněna 6.5. 1889, měří bezmála 300 m a můžete zde povečeřet z jedné ze dvou restaurací s vyhlídkou. Nejdřív nás mírně odrazuje fronta na lístky (nedají se koupit předem), ale celkem to utíká. Výtahem vyjíždíme do druhého patra, kde přestupujeme na další výtah a ten nás vyváží až nahoru. Výhled opravdu stojí zato. Fotíme a fotíme. Další a vlastně i poslední součástí našeho výletu je projížďka lodí po Seině se společností Bateaux Parisiens, která má přístaviště přímo pod Eiffelovou věží. Odjezdy jsou každou půlhodinku takže nemusím čekat. Celková délka plavby je asi 1 hodinu. Během plavby jsme viděli muzeum D´Orsay, náměstí Svornosti, katedrálu Notre Dame, ostrov Sv. Ludvíka, pařížskou radnici a Louvre. Bohužel, komentář na lodi není v českém jazyce, ale i tak je to opravdový zážitek. Celý výklad je doprovázen hudebními ukázkami s nezapomenutelnou Ave Maria. Hladík se zas ozývá a tak honem na obídek do restaurace a pak už do hotelu pro věci a frčíme na letiště. Vypadá to, že tenhle výlet asi odstonám, ale stálo to zato!
Vstupné: Eiffelova věž - první patro 3,7 Euro, druhé patro 6,9 Euro, nahoru 9,9 Euro, po schodech 3,- Euro (max. do druhého patra)